LABRADORKA SÁRA  Z RÝŽOVIŠTĚ

29.8.  Je pátek 26.8. a já v noci, po příjezdu z Rakouska, narychlo balím věci. Sára už se kolem mě motá a je jí jasné, že se něco bude dít. A má pravdu. Rok s rokem se sešel a je čas pokusit se o nemožné (díky letošní zoufale nízké účasti na výcvikách), pokusit se obhájit loňské prvenství na moravském Memoriálu Oldy Dvoroka pořádaném tradičně v Hlučíně. Loni jsme byli nováčci a podařilo se neskutečné, ale dvakrát stejný úspěch!!!!! No tak nic, pojedeme si aspoň potrénovat za 500 (cena startovného  ). Protože je zápis už od 6.30h, rozhoduji ještě večer  - jedeme za přítelkyní do Ostravy !  Odtud to bude ráno jen skok  do Hlučína. Bagáže naházeny do Corsičky, Sára naloděna do kufru a hurááááááááááá   Ranní vstávání je sice zabiják, ale co už. Rychlá snídaně,  venčení  a vyráží se. Už v 7h je 20°C a to nevěští nic pozitivního, navíc když Sára hárá a bude muset jít jako poslední , no potěš klobás!  Příjezd na hlučínský cvičák Rovniny (nebo tak nějak  ), pozdravení se s přáteli a zápis. Vzhledem k tomu, že jsou dvě háravky, mám možnost volby mezi dvěma posledními startovkami. Je to marném!!! Padla 6 a to je poslední, takže proč já se vůbec snažil? Slunce se vyhouplo na úplný vrchol  a startujícímu před námi už se pěkně pesan při odložení smaží na sluníčku. Poslední jsou ohodnoceni a my máme možnost 10minutek tréninku. Protože je ale nechceme využít (byl by to holý nesmysl upéct feňuli ještě před závodem ), jde se. Jdeme na překážky a vše jde jako po másle až po „distance“. Vysílám Sáru ke kuželu a ta předpisově po jeho dosažení zastavuje. „Levá“! Sára vyráží a opět předpisově vyskakuje na metu. „Pravá“! Sára opět ukázkově hop na metu. Čumí kamsi do „řiti“ a já tuším problém! Rozhodčí pobízí k další metě. Chvilku čekám, jestli se Sára nepodívá, a protože se tak neděje, dávám povel „ Vpřed!“ A je to  Sára startuje sice vpřed,ale ve svém směru…….. k fotografce . „Tam né!!!“ Sára se otáčí a na druhé „Vpřed!“ reaguje správně a letí na poslední metu. „ Ke mněěěě!“ je bonus a Sára se vrací poslušně  a předsedá jak má. Rozhodčí počítá a klábosí a…….. protože jsem měl u poslední mety „plnou pi… povelů“ (jak mi bylo sděleno ), dostáváme při dovednosti i tak krásných 47 bodíků (z 50-ti). Chvilka pauza a pokračujeme v poslušnosti. Jako první dostáváme odložení. Sára ulehá k cedulce FENY, na „krásně“ vyhřátou trávu. Mezitím co naše soupeřka cvičí, já pozoruji co Sára dělá. To vám povím ,  jsou to ale nervy! Sára se po prvních 5-ti minutách rozhlíží a patrně hledá stín.“ No jestli se zvedneš a krchneš do stínu, tak jsme spolu skončili!“ Si v duchu myslím (to se tak říká, nemyslel bych to stejně vážně  ). Sára je ale statečná a leží a leží a leží a……. . No konečně povel „PSOVOD PRO PSA!“ Vyrážím a Sára je asi šťastná, že to má za sebou. Po odložení fenky soupeřky kráčíme na výchozí postavení  k rozhodčímu Karlu Pavlíkovi a ten nás hned posouvá ke štítkům pro plazení. Sára se do toho s chutí pouští a bez ztráty bodu se doplazí k druhému štítku. Podobně procházíme ostatní disciplíny poslušnosti a až na jediný ztrátový bodík za oddálení se psa kousek od nohy při obratu dostáváme krásných 49bodíků (z 50-ti).

Nastává 4hodinová pauza než provedou speciál všichni soutěžící. Výheň je šílená, a tak se se Sárou a Luckou sbalíme a jdeme k vodě. Ukázalo se to jako skvělý nápad. Sára ožila a byla připravena  si jít zaběhat  . Jako poslední ze všech 14-ti startujících do speciálu skládáme rozhodčímu hlášení. Ten v rychlosti vysvětluje terén a jde se na to. Cvaknutí stopek a Sára vyráží. Po 37sekundách nachází osobu v husté travině a bezchybně hlásí. Vyrazím za zvukem řvouna JObrovská pochvala Sáře  a vyprošťuji první osobu. Rychle zpět na osu a vysílání Sáry. Ta ochotně startuje a pročesává terén tam a zpět. Jsme cca. na 70metrech a já vysílám Sáru opět napravo do terénu. Ta mizí ve spleti houštiny a čerstvě popadaných stromů. Čekám a poslouchám jak rolničky zvoní. Pomalými kroky se posouvám vpřed a vnímám jak rolničky dozvonily. V zápětí někde na 150metrech Sára značí! „Hlásím nález“! „No tak běž mladíku“, říká rozhodčí a já přes ten největší bordel („Znám zkratku“: Je to sice dál, ale o to horší cesta  ) vyrážím za zvukem blondýnky. Doškrabaný a krvavý dorážím k Sáře a vidím jak figurant zababušený do deky leží v rygolu. Obrovská pochvala! „ No já už myslel, že tady umřu žízní!“ říká figurant, kterého spousta psů vynechala. Rychlé vyproštění a sprint na osu. Jsem vůl, a protože jsem zapomněl v autě vodu, zůstává Sára žíznivá a dýchající jak před infarktem. Ani se ji nedivým. Děsivé horko a těch naběhaných kilometrů  . I přesto ale vysílám Sáru dál. Do konce limitu nám chybí ještě nějakých 8 minut, tak snad to výjde. Sára statečně prohledává terén zleva doprava a naopak, a čas letí. „Tam na tom horizontu je konec terénu ! „ A kur….. a nám chybí osoba! Hmmmmm nejsme sice ještě na konci, ale Karel je Karel a nevěřil jsem, že dá osobu v takovém vedru tak daleko. Spíš jsem se smířil s tím, že jsme prostě jednu osobu vynechali  Sára se vzdálila k horizontu a rolničky po chvilce dozvonily. Čekám co bude. Po notné pauze Sára štěká! No sláva!“ Hlásím nález“! „No prosím“ a Karlovo mávnutí rukou. Ten Karel je vážně sičák . Vyrážím a jen uběhnu 5metrů, klid! Kuva co se děje? Nicméně běžím směrem posledního štěku a hned vzápětí se Sára rozeřve znovu a plynule štěká ( figurant povykládal, že přiběhl pes ,štěkl a teprve po minutě za ním doběhly plíce a štěkot. Proto ta štěkací prodleva . Ani se nedivím po tom šíleném výkonu bez extra kondičky ). Dobíhám k ní a ta stojí s vyplazeným jazykem nad figurantem v dece nebo co to bylo  Chválím jak jen můžu a s posledním figurantem spěcháme zpět. Jen formální otázka, zda je nutné pokračovat v prohledávání terénu. Není, takže je to domááááá. Protože jsme startovali poslední, už víme, že 191bodů je dostačujících, a tak obhajujeme titul Mistři Memoriálu Oldy Dvoroka pro rok 2011 s celkovým součtem 287bodů (ze 300). Navíc dostáváme pohár za nejlepší poslušnost a dovednost, takže obrovská radost  a upřímně, pro mě hodně nečekaný úspěch vzhledem k tomu, kolik jsme letos věnovali tréninku.

Závěrem bych chtěl poděkovat Sáře za fantastický výkon, pořadatelům a jejich celému kolektivu za super závod, figurantům, že tak parádně smrděli a že je nesežrali komáři, rozhodčímu za další sprostá slova která mě naučil  , skupině G5, se kterými můžu trénovat když se najde čas a hlavně mojí přítelkyni Lucce, která dokáže pěkně povzbudit, když je potřeba.

V pátek startuji se Sárou na Donovalech (Slovensko-Bánská Bystrica) takže se máte zase na co těšit. Ať to dopadne jak to dopadne, podělíme se Startujeme v sutinách B, tak snad je po loňském neúspěchu konečně zdoláme! Držte pěsti a na brzkou shledanou.

 11.5. Je 11

Je pátek 26.8. a já v noci, po příjezdu z Rakouska, narychlo balím věci. Sára už se kolem mě motá a je jí jasné, že se něco bude dít. A má pravdu. Rok s rokem se sešel a je čas pokusit se o nemožné (díky letošní zoufale nízké účasti na výcvikách), pokusit se obhájit loňské prvenství na moravském Memoriálu Oldy Dvoroka pořádaném tradičně v Hlučíně. Loni jsme byli nováčci a podařilo se neskutečné, ale dvakrát stejný úspěch!!!!! No tak nic, pojedeme si aspoň potrénovat za 500 (cena startovného J ). Protože je zápis už od 6.30h, rozhoduji ještě večer  - jedeme za přítelkyní do Ostravy !  Odtud to bude ráno jen skok  do Hlučína. Bagáže naházeny do Corsičky, Sára naloděna do kufru a hurááááááááááá J  Ranní vstávání je sice zabiják, ale co už. Rychlá snídaně,  venčení  a vyráží se. Už v 7h je 20°C a to nevěští nic pozitivního, navíc když Sára hárá a bude muset jít jako poslední L, no potěš klobás!  Příjezd na hlučínský cvičák Rovniny (nebo tak nějak J ), pozdravení se s přáteli a zápis. Vzhledem k tomu, že jsou dvě háravky, mám možnost volby mezi dvěma posledními startovkami. Je to marném!!! Padla 6 a to je poslední, takže proč já se vůbec snažil?J Slunce se vyhouplo na úplný vrchol  a startujícímu před námi už se pěkně pesan při odložení smaží na sluníčku. Poslední jsou ohodnoceni a my máme možnost 10minutek tréninku. Protože je ale nechceme využít (byl by to holý nesmysl upéct feňuli ještě před závodem ), jde se. Jdeme na překážky a vše jde jako po másle až po „distance“. Vysílám Sáru ke kuželu a ta předpisově po jeho dosažení zastavuje. „Levá“! Sára vyráží a opět předpisově vyskakuje na metu. „Pravá“! Sára opět ukázkově hop na metu. Čumí kamsi do „řiti“ a já tuším problém! Rozhodčí pobízí k další metě. Chvilku čekám, jestli se Sára nepodívá, a protože se tak neděje, dávám povel „ Vpřed!“ A je to L Sára startuje sice vpřed,ale ve svém směru…….. k fotografce J. „Tam né!!!“ Sára se otáčí a na druhé „Vpřed!“ reaguje správně a letí na poslední metu. „ Ke mněěěě!“ je bonus a Sára se vrací poslušně  a předsedá jak má. Rozhodčí počítá a klábosí a…….. protože jsem měl u poslední mety „plnou pi… povelů“ (jak mi bylo sděleno J), dostáváme při dovednosti i tak krásných 47 bodíků (z 50-ti). Chvilka pauza a pokračujeme v poslušnosti. Jako první dostáváme odložení. Sára ulehá k cedulce FENY, na „krásně“ vyhřátou trávu. Mezitím co naše soupeřka cvičí, já pozoruji co Sára dělá. To vám povím ,  jsou to ale nervy! Sára se po prvních 5-ti minutách rozhlíží a patrně hledá stín.“ No jestli se zvedneš a krchneš do stínu, tak jsme spolu skončili!“ Si v duchu myslím (to se tak říká, nemyslel bych to stejně vážně J ). Sára je ale statečná a leží a leží a leží a……. . No konečně povel „PSOVOD PRO PSA!“ Vyrážím a Sára je asi šťastná, že to má za sebou. Po odložení fenky soupeřky kráčíme na výchozí postavení  k rozhodčímu Karlu Pavlíkovi a ten nás hned posouvá ke štítkům pro plazení. Sára se do toho s chutí pouští a bez ztráty bodu se doplazí k druhému štítku. Podobně procházíme ostatní disciplíny poslušnosti a až na jediný ztrátový bodík za oddálení se psa kousek od nohy při obratu dostáváme krásných 49bodíků (z 50-ti).

Nastává 4hodinová pauza než provedou speciál všichni soutěžící. Výheň je šílená, a tak se se Sárou a Luckou sbalíme a jdeme k vodě. Ukázalo se to jako skvělý nápad. Sára ožila a byla připravena  si jít zaběhat J . Jako poslední ze všech 14-ti startujících do speciálu skládáme rozhodčímu hlášení. Ten v rychlosti vysvětluje terén a jde se na to. Cvaknutí stopek a Sára vyráží. Po 37sekundách nachází osobu v husté travině a bezchybně hlásí. Vyrazím za zvukem řvouna JObrovská pochvala Sáře  a vyprošťuji první osobu. Rychle zpět na osu a vysílání Sáry. Ta ochotně startuje a pročesává terén tam a zpět. Jsme cca. na 70metrech a já vysílám Sáru opět napravo do terénu. Ta mizí ve spleti houštiny a čerstvě popadaných stromů. Čekám a poslouchám jak rolničky zvoní. Pomalými kroky se posouvám vpřed a vnímám jak rolničky dozvonily. V zápětí někde na 150metrech Sára značí! „Hlásím nález“! „No tak běž mladíku“, říká rozhodčí a já přes ten největší bordel („Znám zkratku“: Je to sice dál, ale o to horší cesta J ) vyrážím za zvukem blondýnky. Doškrabaný a krvavý dorážím k Sáře a vidím jak figurant zababušený do deky leží v rygolu. Obrovská pochvala! „ No já už myslel, že tady umřu žízní!“ říká figurant, kterého spousta psů vynechala. Rychlé vyproštění a sprint na osu. Jsem vůl, a protože jsem zapomněl v autě vodu, zůstává Sára žíznivá a dýchající jak před infarktem. Ani se ji nedivým. Děsivé horko a těch naběhaných kilometrů L . I přesto ale vysílám Sáru dál. Do konce limitu nám chybí ještě nějakých 8 minut, tak snad to výjde. Sára statečně prohledává terén zleva doprava a naopak, a čas letí. „Tam na tom horizontu je konec terénu ! „ A kur….. a nám chybí osoba! Hmmmmm nejsme sice ještě na konci, ale Karel je Karel a nevěřil jsem, že dá osobu v takovém vedru tak daleko. Spíš jsem se smířil s tím, že jsme prostě jednu osobu vynechali L Sára se vzdálila k horizontu a rolničky po chvilce dozvonily. Čekám co bude. Po notné pauze Sára štěká! No sláva!“ Hlásím nález“! „No prosím“ a Karlovo mávnutí rukou. Ten Karel je vážně sičák J. Vyrážím a jen uběhnu 5metrů, klid! Kuva co se děje? Nicméně běžím směrem posledního štěku a hned vzápětí se Sára rozeřve znovu a plynule štěká ( figurant povykládal, že přiběhl pes ,štěkl a teprve po minutě za ním doběhly plíce a štěkot. Proto ta štěkací prodleva J. Ani se nedivím po tom šíleném výkonu bez extra kondičky L ). Dobíhám k ní a ta stojí s vyplazeným jazykem nad figurantem v dece nebo co to bylo J Chválím jak jen můžu a s posledním figurantem spěcháme zpět. Jen formální otázka, zda je nutné pokračovat v prohledávání terénu. Není, takže je to domááááá. Protože jsme startovali poslední, už víme, že 191bodů je dostačujících, a tak obhajujeme titul Mistři Memoriálu Oldy Dvoroka pro rok 2011 s celkovým součtem 287bodů (ze 300). Navíc dostáváme pohár za nejlepší poslušnost a dovednost, takže obrovská radost  a upřímně, pro mě hodně nečekaný úspěch vzhledem k tomu, kolik jsme letos věnovali tréninku.

Závěrem bych chtěl poděkovat Sáře za fantastický výkon, pořadatelům a jejich celému kolektivu za super závod, figurantům, že tak parádně smrděli a že je nesežrali komáři, rozhodčímu za další sprostá slova která mě naučil J , skupině G5, se kterými můžu trénovat když se najde čas a hlavně mojí přítelkyni Lucce, která dokáže pěkně povzbudit, když je potřeba.

V pátek startuji se Sárou na Donovalech (Slovensko-Bánská Bystrica) takže se máte zase na co těšit. Ať to dopadne jak to dopadne, podělíme se ;-) Startujeme v sutinách B, tak snad je po loňském neúspěchu konečně zdoláme! Držte pěsti a na brzkou shledanou.

11.5.  Je sobota 7.5., a protože jsem rozhodl, že bude rozumnější vyrazit na takovou dálku o den dříve, připravujeme vše potřebné. Sára už tuší, že se opět vyráží, a protože dům provoní vařená játra, ocmrnduje a plete se klasicky pod nohami. Věci nachystány, Corsa naložena a vyrážíme. Cestu bereme ryze výletně a děláme pravidelné přestávky. Na ubytování dorážíme kolem 17hodiny,  a protože je vše zařízeno, jedeme kouknout jak vypadá naše bojiště pro další den. Potkáváme se tam s organizátory a ti nám umožní proběhnout překážky. 10-ti minutový trénink za námi a po poplkání s přítomnými (už i startujícími) jedeme na večeři a do hajan. Protože my- plochaři začínáme až kolem 14hodiny, užíváme pohody neděle a na cvičák přijíždíme až kolem 12hodiny. Počasí je výborné k vodě, ale na závody našeho rázu hnus! 22°C ve stínu. Na psech je už teď vidět znechucení,  a to jsme ještě nezačali. Mno, nějak to dopadne!  Čekání je vždycky ta nejhorší disciplína, takže si krátíme čas jak můžeme.  Poměrně časté procházky k místní říčce a aportování spokojené, mokré Sáry. Pro ni by mohla existovat pouze voda . Stopaři končí a teď přichází řada na nás! Nástup, seznámení se závodníky, pořadately a panem rozhodčím –Vilda Babička a losování. Startuje nás nakonec pouze 5psovodů, ale aspoň se to nebude protahovat. Vytahuji číslo 4 a to znamená, že se bude opět čekat První startující se vrací  a je bez jedné osoby dle získaných bodů. A jéje! Říkám si. Je to hodně zkušený psovod se zkušeným psem a pokud oni nenalezli, bude to hodně těžké. Druhý se vrací se stejným verdiktem a třetí je pro jistotu bez nálezu úplně! Nervozita se stupňuje a ve vysílačce se ozývá „Pošli nám dalšího!“ Nasazuji Sáře obojek a dávám si batoh na záda. Klidnou chůzí se blížíme k veselému hloučku s rozhodčím Vildou. Ten kontroluje jestli mám batoh a vysvětluje terén. K dispozici dává 20minut a to znamená 3-4 osoby v terénu. Jde se ! Volím strategii hnusu ! – terén napravo od osy je mýtina s křáky a hnusným ostružiním. Tuším kulišárnu od rozhodčího, a proto se soustředím na tento terén. Levá strana je poměrně přehledná plocha se smrkovým vzrostlým porostem a být rozhodčím, tak sem nee . Zvedám Sáru a šeptám klasiku. Pak už jen  „hledej!“ a jde se. Sára vybíhá k ostružiní, ale to se ji nelíbí a otáčí se k pravé straně. Důrazné „ Tam ne!, Zpět a vpřed!“ Sáru obracejí a ta, ač nerada ale přeci, vbíhá do „šáší“. Pět minut a první značení je tady. Sára štěká, já hlásím a rozhodčí mě pouští do terénu. Batoh dolů a rychlý sprint do houští. Ku… do pr… to je masakr! Cítím, jak mi stékají kapky krve po tváři. Pár škrábanců, ale ty určitě stojí za to  Potvrzujeme osobu a valíme se Sárou zpět na osu. Vysílačka tentokrát nalevo, a protože Sára terénem pouze proběhne (na této straně nám vypomohl větříček ), opět ji vysílám vpravo. Ta už bez větších problémů vbíhá do křoví a po 10-ti minutách značí další  osobu. Postup stejný jako u prvního označení a návrat na osu. Postupujeme na 150m a křižujeme terén zleva doprava. Čas ubíhá jak šílený a my máme pořád jen dvě!!! Přicházíme na metu 250m a rozhodčí hlásí 3minuty do konce limitu! A do řiti! Sáru posílám vlevo a poslouchám. Rolničky se utiší a Sára dvakrát poštěkne! Čekám necelé  půl minuty než se znovu rozštěká. Teprve teď hlásím nález a vyrážím do terénu. Dobíhám k osobě a tady vidím překvapení. Kousek od osoby je nádherná kostra srny a to bylo to přerušení štěkání! Vím to, Sára je prostě zvědavé prasátko :-D Po návratu od osoby se chtěla do lebky srnky zakousnout a to bylo i na mě moc! Schytala pár nadávek cestou zpět na osu. Chci poslat Sáru dál, ale pan rozhodčí oznamuje konec  časového limitu. Na řadu přichází ortel! Trocha napínání, ale nakonec je verdiktem slušných 181 bodíků za speciál. Teď už jen poslušnost a dovednost a je to. Tam jsme si celkem jistí, a protože Sára kazí pouze odložení v sedě bez přivolání, tak s ostatními drobnostmi vyplívajícími z náročného slunečného dne dostáváme slušných 43bodů za poslušnost a nádherných 48bodů za dovednost. Sumasumárum 272bodíků , které nás vynesly na 2.místo se splněným limitem pro účast na MS v Belgii. Rozhodčí pravil, že nás určitě bude nominovat , tak se necháme překvapit zda bude 1.července i pro nás účastnickým termínem nebo ne. My se Sárou jsme dělali, co jsme uměli a teď už je to na jiných

Pro nás se mění pouze to, že přejdeme na intenzivnější trénink kondičky ,delšího značení a zpřesnění poslušnosti. A vy? Vy se máte jistě na co těšit! Fotečky z Inter Cup Humanity najdete ZDE a TADY.

Děkujeme všem za podporu, mým kolegům na cvičáku a G5-ce za tréninky. Těšíme se na příště :-D

10.5. Tak a konečně jsem našel čas na aktualizaci, takže……….

Práce je práce a to je jeden jediný důvod, proč  chybějí aktualizace. Na výcviky zbývá pomálu času a je to znát! Kondička Sáry rapidně klesla na alarmující hranici, kdy se ztratily všechny ty báječné svalíky na kýtkách a to nemluvím o tom, že nic neudýchá a neuběhá. Výsledkem toho všeho byl neúspěch na mezinárodních zkouškách v Brně 30.4. , kde jsme se přihlásili na plošnou zkoušku  RH-FLB. Sice ji máme už hotovou, ale protože se jednalo o placenou zkoušku, tak proč si ji nezopakovat ?

Do Brna Brníčka jsme vystartovali v sobotu kolem 5hodiny ranní. No byla nás plná Corsa, protože krom mě a Sáry s námi jela i Marťa, sestra a dvě neteřinky. No prostě jsem jel jak nějaký šejk vlastnící harém. Do Brna jsme dorazili před 7hodinou a valili jsme se přihlásit. Pozdravení známých, rychlé poplkání a šup šup do ploch. Tam nás uvítal holandský pan rozhodčí Haak. A dopr… ten nám pískal i loni v Donovalech, kdy Sára nedokazila štěknout osobu ve výšce. No co, snad nám tento rozhodčí nepřinese smůlu podruhé! Jsem si pomyslel. „Pane rozhodčí, psovod…………… do speciálu dle RH-FLB.“ Vysvětlení terénu a jde se! Namotivování psa a zašeptání klasického „Hledej Pipisko!“ Sára startuje jak raketa a začíná s prohledáváním terénu. Radost se dívat na její elán a chuť ! Po 5-ti minutách přestávají zvonit rolničky a Sára značí první osobu na 50ti metrech vlevo! Hurááááá! „Ich melde erste Anzeige Herr Richter“!-(Hlásím nález)“. „Na bitte!“  Zhazuji batoh a vyrážím. „Stop und langsam bewegen, ich gehe mit!“- Pomalu, jdu s Vámi! volá rozhodčí. Cože??? Něco nového, a při 20minutách na plochu 30000m² nic příjemného. Při poznámce, že je 20minut krátký čas, bylo odpovězeno-„času dost“! takže nemá smysl debatovat a prostě se kráčí. Doploužili jsme k štěkající Sáře, potvrzujeme nález a vysíláme dál. Krokem se vracím k batohu a naslouchám jak zvoní rolničky. 12tá minuta a Sára se rozeřve podruhé. Z přerušovaného štěkání poznávám, že se Sára vydýchává a to není dobré! Máme za sebou 150m a k dispozici už jen  pouhých 8minut. Klidným tempem kráčím s rozhodčím potvrdit nález a po potvrzení opět povzbuzuji Sáru a vysílám ji dál. 200m za námi a ……….ku… do pr…. já se na to vys…..! Sára napadá na packu, a protože je terén tvořen z hnusného trní a ostružiní, tuším co se stalo. Doufám, že si Sára  zapíchla jen  trn do polštářku a nestalo se ji něco s pacinou! Radim překládá Haakovi moje nadávky a ten potvrzuje, že si všiml kulhání. Sára to ale neřeší a běhá dál, i když jde znatelně vidět pokles energie z chybějící kondičky! Dostáváme se na pouhých 250m a končí limit. Protože je ale  poslední osoba na 270ti metrech, odcházíme se svěšenou hlavou pro verdikt rozhodčího. Ten pouze potvrzuje to, co víme- chybějící energie Sáry v posledních minutách. A dává nám 129bodů z 200. Kladně hodnotil prvních 12minut a všeobecný pohyb psa a to je dobré. Zvedneme fyzičku a snad to bude příští týden lepší  (asi jsem magor, když věřím, že dokážu zvednout za týden fyzičku, ale nic jiného nezbývá, protože startujeme 8.5. na Inter Cup Humanity v RH-FLB).

Teď přichází nuda a čekání, protože máme poslušnosti až ve 14.08h a dovednost v 16h. Poslušnost i dovednost je naší silnější disciplínou, a protože už nejde o nic (když nemáme speciál), startujeme vyrovnaní a v klidu. Také tomu odpovídají známky Poslušnost 46bodíků (drobné chybičky při chůzi, vysílačka mírně zešikma) a Dovednost 48bodíků z 50-ti od rozhodčího Vildy Babičky.

Zkoušku jsme sice neudělali , ale aspoň jsem se podíval, kde máme mezery a co je třeba vyřešit. Sára i přesto všechno dostává po návratu jako odměnu za snahu oblíbené vařené kuřátko a já začínám přemýšlet nad vyřešením jejího chybějícího fyzického fondu…………………….

                                        Fotečky z akce můžete zhlédnout TOTAJ

……………………………. Úkol zní jasně! Nesmí projet muž s koženou brašnou! Je nutné zvýšit výdrž Sáry a jediným možným řešením je plavání  a hodinové procházky po lesích jako dříve. Od pondělí okamžitě najíždím na vymyšlený režim a do pátku dostávám nenuceně do Sáry co unese. Maximálně si pojedeme do Karlových Varů potrénovat za 500, jak já říkám

POVÍDÁNÍ O INTER CUPU HUMANITY BUDE ZÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍTRA MILÍ ZLATÍ. A MÁTE SE NA CO TĚŠIT, PROTOŽE...........SPLNILI JSME LIMIT!!!

11.12. 2010 Je sobota a zase jsme v tom! Posunky přes vzkazíky a jasný plán přes SMS - je rozhodnuto, Bedihošť a jeho starý cukroval, kde to důvěrně již známe. Počasí sice stojí za prd a chvilka rozhodování zda jet či hajat je na místě, ale výsledek je nakonec jasný - NASEDAT, JEDE SE NA RODINNÝ VÝLET! . Věci jsme naházeli do Corsičky jako obvykle a tradáá. Cesta byla echt gut!. Silničáři to opět podcenili, ale nic nás nezastavilo, takže jsme na 9hodin dorazili na místo. Sešla se téměř kompletní G5tka a po venčení se začalo. Odbíhačky slibovaly kvalitní výcvik, a přesně tak to i bylo. Sára si dneska vedla moc dobře a poradila si jak se zákeřným úkrytem za dveřmi při vstupu do prostoru, tak i s tmou ve sklepích. Jako doplněk výcviku jsme měli v sutince dokonce nainstalovánu luxusní prasečí nožku, která voněla i mně, což pak pesanům! Všichni se sice první kolo nalapali, ale v dalším kole jako by tam už nebyla, stejně tak i napachovaný kabát. Suma sumárum- děkujeme všem za parádní výcvik; Hance se omlouváme za to, že z ní Sára padající cihlou udělala Indku a Jirkovi za to, že nám dal nůž na krk! Prý " jestli nebudeme příští rok na vylučovačkách na MS, tak jsem mrvý muž! No chápete to?. Né vážně, Jirko děkujeme za podporu a důvěru.

Tak to by bylo a teď už jen jedno -těšíme se na další výcvik Omlouvám se za kvalitu foteček,snad přííííííště.

ZDE  můžete kouknout na pár foteček, ale je to bída.

21.11. 2010 Jak už to bývá, máme za sebou další víkend, a tím i další trénink. V průběhu týdne jsme se domluvili s G5 na tom, že tentokrát navštívíme sutiny v Anníně. Jak už všichni víte, jedná se o luxusní sutinu ze samých panelů a betonových zbytků místní panelárny Prefa. Tvrdím, že se jedná o jednu z nejtěžších a nejrealističtějších sutin v republice. Pro pohyb psů je  sutina velice náročná a svým způsobem i nebezpečná, protože jsou panely kluzké a trčí z nich dráty. Možná proto do těchto sutin nechce spousta psů ani vstoupit. No to ale není problém Sáry a psů naší cvičící skupinky G5. Takže. V pátek jsem měl firemní akci a to znamená, že už v tu dobu mi bylo jasné jak náročný bude sobotní trénink. A taky že jo! Z akce jsem přišel někdy kolem 3hodiny ranní a bez hlasu. Jestli si myslíte, že jsem byl jak dobyteček, tak vás hned musím vyvést z omylu. Jednak jsem byl vozem a věděl jsem že ráno vstávám, a jedna nijak zvlášť neholduju alkoholu, takže to bylo jen o fakt dobré zábavě. Jen škoda, že tam někteří chyběli. No ale to není téma těchto stránek, takže tradáááá dál. V 7hodin ráno budíček!!!! Věřte, že to bylo jako kdyby vás někdo přetáhl fošnou přes hlavu.  Rychle se nachystat, na stojáka posnídat, vyvenčit a jede se. Do Annína jsme dorazili v 9hodin a vzhledem k tomu, že jsme byli kompletní, mohli jsme začít. Jako vždy jsme začali motivačními odbíhačkami, a pak se přešlo na úkryty. Vše probíhalo jako na drátkách, takže spokojenost. Sára pracovala moc pěkně a má můj obdiv, že v tak složitém terénu uběhala všechno na 1*** a se všemi úkryty si poradila bez větších problémů. Na závěr jsme si nechali schovat figuranta (Jirku) na strom, a protože má Sára ráda lidi, vyběhla si za ním jak nějaká veverka. V tom je fakt jedinečná a musím říct, že kolikrát sám nevěřím vlastním očím a fotograf vlastním fotografiím. Na nějaká ta fota můžete kouknout do Fotogalerie a na všechny co Jirka s Hankou nafotili, tak ZDE. Trénink měl úspěch a tak jsme všichni spokojeně zamířili k domovům. Všem děkuji za výcvik a figurování a už ať je příště.

17.11. 2010 Mam trochu času, a proto ho využiju ve prospěch těch co nás čtou a dopíšu načaté povídání o sobotním výcviku.

Jak už jsem načal, srazili jsme se ve složení Já se Sárou, Jirka s Keykou a Anetou, Hanka s Ginou a Roman Akimem. Ostatní členové naší G5 nám dali sice košem, ale protože tentokrát náš čestný člen Monička zůstal na prázdninách u babičky, mohli jsme se plně všichni věnovat výcviku a figurování. Protože mám v místě bydliště starý vyhořelý internát, rozhodl jsem se s ním seznámit G5. Trochu jsem měl obavu aby nebylo zklamání, ale nakonec sutinka měla úspěch a to jsme móóóóóóóóc rádi. Takžéééééé. Po ranním příjezdu všech (8.45h) jsme vyvenčili čtyřnoháčky a šli jsme zkontrolovat do čeho vlastně jdeme, a tím i napachovat. Budova internátu je třípatrová budova z venku nijak velice vypadající. Tady platí rčení "zdání klame!" Budova je plná různých místností ,ať už hajzlíků a umýváren s vanami, tak i místností plných plastových láhví a jiného PVC "bordelu" . No co vám budu vykládat, jsme jak bezdomáči-čím víc bordelu, tím líp. Jako vždy jsme všichni začali dvěmi,třemi motivačními odbíhačkami a pak to začlo. Aby jsme využili všech přítomných, dělali jsme kolečka o třech figurantech a nechali pesany pěkně makat. Zkoušeli jsme úkryty hluboko v místnosti plné PET flašek, falešné prostory za dveřmi, tmavá místa plná různých fólií, podzemní úkryty, zákeřné úkryty,kdy byli psi nuceni vyskočit na  cca.1,2m vysokou plochu, která pokračovala dál do prostoru. Na konci tohoto prostoru jsme samozřejmě schovali figuranta atd. atd. atd. .V rekordním čase jsme udělali 4 luxusní kolečka (nikdo to nezdržoval). No co vám budu vykládat, prostě to byl po dlouhé době  jeden z nejlepších a nejefektivnějších výcviků, jak jsme se všichni zhodli. Bylo úžasné pozorovat psi, jak se snaží poprat s problematickými zákeřnostmi, které jsme pro ně tentokrát připravili. Všichni si vedli skvěle a se vším si poradili na 1*. Na Sáře bylo vidět jak chce a dělala mi jenom radost, protože si poradila i s úkryty u kterých víme, že je co zlepšovat. Už teď se těšíme na další trénink a děkujeme všem zúčastněným za skvěle strávený sobotní den. Jen je škoda, že nemáme víc takových prostor někde v půli cesty mezi Rýžovištěm a Kelčicemi a vždycky se někdo z nás musí trmácet nekonečné kilometry za výcvikem, ale tentokrát to stálo za to. Co se týče Sárinky, tak ta hned jak doskočila do auta upadla do kómatu a probrala se až doma, kde ji čekala plná miska odměny za dobře vykonanou práci. Zbytek dne prospala ( a že prospala) a druhý den na tom nebyla o mnoho líp. Není nad to pěkně unavit šílenou blondýnu.  Zatím ahojda a my se opět brzy ozveme -  víkend se blíží. Snad na tom budeme líp s technikou a podaří se vyfotit aspoň pááááááááár foteček.

13.11. 2010 Tak a jsme zase v tréninku a přesně tak to má být, tak je to správné! Minulý týden 6.11. se konal brigádní výcvik a tentokrát to bylo u nás v prostorách podniku Hedva Rýmařov. Pro nás super, protože jsme nemuseli vstávat extra brzy a cestovat ty nekonečné kilometry. Ráno jsme měli jako vždy sraz v 8.30h u bran Hedvy. Jak již to tradičně bývá, někteří nechápou co znamená 8,30h, takže se nakonec začlo po 9h a navíc ještě schůzou a klasickým žvatláním mnohdy o nepodstatných věcech. Po schůzi jsme začli s tréninkem. K metodikám některých zkušených-starých pánů se raději nehodlám vyjadřovat. Jedno je jisté - VÍCKRÁT UŽ NÉ! Ještě že naše G5 má za cíl výcvik a kondici psů a myslím, že i vidinu vrcholu a to znamená, že jsme klasicky vytvořili skupinku a rychle doháněli co jsme od rána zameškali. Něco málo jsme nakonec pocvičili, ale upřímně - známe i lepší výcviky. Slovo dalo slovo a naše skupina G5 se předběžně domluvila na nový výcvik. To je přesně to, "vo co gou". Umět se domluvit!

Takže. Je sobota 13.11. a my se opět scházíme. Tentokrát jsme změnili stanoviště a sešli jsme se ve staré poničené budově v Rýžovišti. Trochu jsem měl strach co řeknou  členové G5 na novou sutinku, ale obavy byly zbytečné. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

27.10.2010 Konečně jsem našel čas se s Vámi podělit o úspěch, který pro nás měl být původně placeným tréninkem. Proč trénink? Důvodem byl náš první neúspěch v Donovalech viz. dřívější článek . Po Donovalech jsem trochu znejistil a vrátil se ve výcviku zpět, což se děje vlastně do dnes. Pilujeme polozakryté úkryty krok po kroku a snažíme se, abychom byli na další Donovaly připraveni J. To je ale na jiné téma. Takže jak to vlastně začalo.

Den jako každý jiný jen s tím rozdílem, že jsem hledal kam vlastně pojedu na dovolenou. Destinace Egypt byla jasná, jen kdy a na které místo. Cink,cink. Ale co to telefon a na něm Verča. Co se děje???? Hele nechcete startovat na Dvorokovi? No nevím, jestli na to máme. Víš jak to dopadlo na Slovákách! Hele to je plocha a tam je přímý kontakt s figurantem a to Sára ovládá. Víš ty coVerčo? V úterý jedu na noční hledání a pokud to tam dopadne podle představ, půjdu do toho. Maximálně to vezmeme jako placený trénink J . Zavolej Janě a domluv se s ní. OK. Nebudu zdržovat konverzacemi. S Janou jsem se domluvil, že ve středu ráno dám vědět, ale předběžně že startujeme. Úterý podle představ a to znamenalo jedno-posunutí dovolené o týden a náš první start na Memoriálu Oldy Dvoroka. Závod byl za dveřmi, takže nemělo smysl trénovat. Jednou jen odskočit do Hlučína na překážky, ať ví Sára do čeho půjde a dál už to nebudeme hrotit! „A jak řekla, tak udělala J“ Trénink překážek proběhl ve čtvrtek a bez větších problémů. Pak už jen prochajdy a pohoda před bojem.

A je to tady! Sobota 9.10. 5hodin řve budík!!! Ku…. To je život! No nic, vstát tím správným kopytem a hurá vypláchnout ospalku z bulvy . Sára asi tuší, protože už pobafává v kotci a to je dobře, aspoň ji nemusím budit. Na rychlovku posnídat a šup za blondýnou. Táák pojď Pipisko, jdeme kakat! No moc snadný povel! Sára vystartovala a hned první příležitost a je to.

Naházet bágly do Corsičky a můžeme. Příjezd do Hlučína podle plánu, i když ráno plné mlhy a chladna. Trocha poplkání s přítomnými a jde se na nástup. Losování! Na nás vychází číslo 5 a to není tak hrozné. Závod začíná a my sledujeme první startující Verču se Sidem jak odchází vstříc ploše. Ach jo, to nekonečné čekání a napětí! Verča se vrací a z výrazu tváře všichni poznáváme, že je to v pr….. . Pouze jedna osoba ze tří nalezena! Ale co, nejde o život! Druhá, třetí, čtvrtý neúspěšný tým a nikdo nemá všechny osoby. Tož Karel je Karel a jistě zase vymyslel nějakou všivárnu! Hlavně klid a mysli Danieli! Jsme na řadě a to znamená jediné, motivační odbíhačka, nasazení rolniček a dečky,nasazení batohu a jde se na to. Rozhodčí vysvětluje co a jak s terénem a hlásí „hele mladej, běží ti čas“! V klidu rozkročení, Sára pod nohy, přizvednutí,natočení na lajnu vpravo, poplácání po bříšku a zašeptání kouzelného „kde ho máš Pipisko, no honem HLEDEJ!!! Zavrtění ocásku a vypuštění krakena . Sára startuje po lajně a mizí v travnatém porostu. Po mlze téměř žádná památka a to je fajn jsem pomyslel. Koukám do směru kde řinčí rolničky a Sára hopsá jak srnka ve vysoké trávě někde na 35metrech v lajně od osy.Rolničky přestávají zvonit a v zápětí štěkot – Sára značí a já poučen z chyb kamarádů čekám prvních 10 blafnutí a pak hlásím nález. Batoh padá k zemi -sprint k osobě . „Haló osobo ve spacáku, vstávat a jde se, je po všem!“ Obrovská pochvala Sáry a šup zpátky na start k batohu. „Pipi, kde je další??? HLEDEJ!!! Sára startuje po lajně opět na pravou stranu a mizí někde v dálce. Karel je Karel- co kdyby tam byla ještě jedna v lajně! Sára se ale poměrně brzy vrací a to znamená jen jedno- je tam čisto! Pohyb těla a ruka vlevo- TAK JE HODNÁ, HLEDEJ!!! Sára předpisově mizí na levé straně a je spokojená, že může běhat. Posun o 20metrů a revírování zleva do prava. Sára mizí vpravo a co to? Neslyším rolničky. V duchu si říkám „do prdele držte hubu (rozhodčí a čumílci), nic neslyším! Chvilka poezie a je to! Sára značí podruhé! NÁLEZ! Batoh dolů a stejný postup, jen s tím rozdílem, že Sára je hodně daleko a mně nezbývá nic jiného než to vzít pomyslnou přímkou k ní! Dotrhanej a dodrápenej od ostružiní chválím Sáru a po vyproštění druhé osoby rychlý návrat. Ani nevím kolik máme času, takže rychle osobo,jdeme! Návrat k batohu, voda pro Sáru na ovlažení a vysílání vpřed. Rozhodčí nás nezastavuje a to znamená, že při 20minutách limitu máme v ploše tři osoby. Jenom se modlíme, abychom ji nenechali někde za sebou. Ještě máš 12minut mladíku! Hlásí rozhodčí. Úleva-12minut do konce limitu a dvě osoby za námi. To zní dobře. Sára poslušně reaguje na povely a probíhá terénem zleva do prava. Občas přímá vysílačka k místu kde nebyla. Na cca. 200metrech se Sára ztrácí vpravo a ticho. Že by? Blaf,blaf,blaf,…..JE TO TÁÁÁÁM !!! HLÁSÍM NÁLEZ,JO! Sprint a dobitej z pádu přes namoklé klády (no lepší cestu jsem fakt nemohl zvolit) pusinkuji čtyřnohou blondýnu a chválím a chválím. Vyproštění osoby a zpět na osu. Poutám psa. A kráčím k rozhodčímu. Copak copak, ještě nekončíme,jsme teprve na 200metrech! Brzda jako prase a jako školák klopím uši i s očiskami. Že by tam byla ještě osoba? Blbost! 20minut= max.3 osoby a ty máme. Rozhodčí žertuje! Taky že jo. Nebudu tě trápit mladíku. Terén je čistý a díky pěkné práci psa dostáváte 191bodů z 200. YES! Gratulace všech. Radostný návrat. Zvládli jsme to nejtěžší. Za námi jsou ještě dva zkušení psovodi, ale prozatím jsme první(to ale nebylo v tu dobu důležité. Hlavně, že jsme našli všechny). Eda s Shaynou nalézají taky všechny ,ale díky nevykrytí levé strany dostávají 189bodíků i přesto,že vše zvládli v polovičním čase(no jo zkušenosti pesana) . Věřte, že 2body bývají na mistrovství strašně hodně! Poslední startující Markétka nalézá pouze dvě osoby, a tak zůstáváme po první disciplíně v čele.

      Po obědě se začíná poslušností a  po hodně slušném výkonu Sáry dostáváme nejvíc bodů ze všech (47bodů) i přes poloviční plazení, které máme normálně za plných 5bodíků.

     Překážky máme vychytané a vzhledem k tomu, že je Sára i já v pohodě, tuším (a nebyl jsem sám), že bychom mohli být…………. . Na dovednost nastupujeme oba vyrovnaní a nachystaní se vytáhnout. Sára dokonale provádí cviky, a protože ji to psovod nekazí, přicházíme k předposlednímu cviku bez ztráty. DISTANCE –mnohdy noční můra psovodů!

Můj výběr PRAVÁ – ROVNĚ – LEVÁ! Sáro KUŽEL! No a Sára nic! A do prdele! KUŽEL!!! syknu podruhé. Sára se rozbýhá a na povel předpisově zastavuje u kuželů. PRAVÁ! ROVNO! LEVÁ! Sára vždy startuje a zodpovědně provádí stolky. KE MNĚĚĚĚĚ! Plandavé uši startují a předpisově předsedají přede mě. K NOZE!  A je to. Uf! Už jen nesení psa a huráááááá. Nesení bez ztráty, a protože má rozhodčí ( i přes svůj věk J ) dobré slechy, dostáváme za povel navíc nádherných 49bodů (také nejvíce ze všech). Rychlé počty a je to. JSME MISTŘI MEMORIÁLU OLDY DVOROKA pro letošní rok!!! Obrovská radost a poskakování Sáry za tu vděčnost.

    Vyhlášení: první - Sára se mnou, druzí – Eda se Shaynou a třetí Markétka s Charles

Pak už jen focení a rozloučení se všemi. Únava veliká, ale pocity krásné.

Děkujeme pořadatelům z Moravskoslezské brigády za nádherný závod . Organizačně vše zvládnuto na 1 s *** a zato zaslouží zvláštní dík Jana Stará.

Díky a těšíme se na příště.

Všechny fotečky z akce můžete zhlédnout ZDE.